"U české kinematografie je problém spíš v tom, co nevzniká"

Čestmír Kopecký, producent filmu Hastrman, vypráví o průběhu natáčení, výběru herců i práci s režisérem Ondřejem Havelkou.

Je o vás známo, že si pro své projekty vybíráte témata, která jsou vám blízká… Čím si vás získal román Hastrman? A co vás zaujalo natolik, že jste uvěřil, že bude fungovat na filmovém plátně?

Ondřej přišel s románem, který mě zaujal. Uměl bych si dokonce představit zfilmovat i jeho druhou část, kdy si hastrman vyřizuje účty s těmi, kdo ničí přírodu. Trochu mi to připomnělo film Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých. To se ale do filmu nevešlo.   

První část románu, na jehož motivy náš film vznikl, je o zničující vášni, o pudech a boji s nimi. Dokázal jsem si představit obrazový film, kde to, co vidíme, tvoří film, stejně jako to, co slyšíme. Metafora o zvířeti v člověku je zápas, který svádí každý z nás. Na prvním místě je ale příběh.

Jak Hastrmana z hlediska žánru představit současnému divákovi?

Zcela přesný je definovaný žánr romantický thriller.

A jak podle vás definovat vztah hastrmana ke Katynce a naopak Katynky k hastrmanovi?

Myslím, že pro hastrmana je zásadní pud a vášeň. Vztah Katynky k hastrmanovi mi vlastně vysvětlila herečka Simona Zmrzlá, když v jednom z rozhovorů popsala Katynku jako současnou holku, která začala s koketerií, pokračovala snahou dostat se ven z buranské vesnice a pak se jí to trochu vymklo a přerostlo to v lásku.    

Láska, vášeň, krajina… Zvolil byste tato tři slova jako pozvání na film? Nebo byste prozradil z příběhu i něco více? Co by to bylo?

Pro příběh a celý film je podstatné, že Ondřej Havelka nedokáže ani chvilku nudit.  V každé scéně je tak nejen vášeň, ale i nadhled a vtip.

Takže by mi asi stačilo jediné klíčové slovo: vzrušení.

Pro co máte vášeň vy?

No, pro podobné filmy. Nesmí jim chybět humor a spravedlnost. Nesmí nudit a musí být o problémech, které jsou skutečně moje.

Karel Dobrý je hastrman. I tak se někteří vyjadřují na adresu hlavního představitele filmu. Vedla k obsazení Karla Dobrého dlouhá cesta?

Ani nevím, nakolik Karel tu roli vlastně hraje, prostě mě to nikdy nenapadlo.  Říká ty věty, jako by je právě vymýšlel. Zjevně má charisma. Mimochodem muži na něj hodně žárlí.   

Výraznou postavou filmu je i díky výkonu Jana Kolaříka farář Fidelius. Prý jste ho režisérovi doporučil bez castingu. Proč jste si byl Kolaříkem pro tuto roli jistý?

Pracoval jsem kdysi v Huse na provázku. Divadlo bylo plné skvělých herců. Umělecký šéf Vladimír Morávek je uměl skvěle najít. Vzal jsem na představení Karamazových Petra Zelenku, který byl Honzou Kolaříkem ohromen a hned ho angažoval do filmu Karamazovi, kde se vedle hvězd Dejvického divadla ani trochu neztratil. Je to pro mne zcela autentický herec, věřím mu úplně všechno.

V českých filmech se často opakují stejní herci. Tři hlavní role jsme tedy obsadili těmi, kteří se výrazně teprve prosadí. Vyšlo to myslím beze zbytku. I Simona Zmrzlá (také z Provázku) se stane hvězdou. Těmhle třem v dalších postavách skvěle sekundují ti známí – Jirka Lábus, Jirka Maryško, David Novotný nebo Norbert Lichý.  

Příběh Hastrmana je příběhem mytologickým, plným pověr a rituálů, je vám tento svět blízký?

Ani moc ne. Jsem vzdělán materialisticky, docela věřím vědě a exaktním oborům. Jenom když je nejhůř, vyzkoušel jsem si, že hodně pomáhá třikrát obejít židli ve směru hodinových ručiček.

Věříte v něco?

Věřím, že svět se dá zlepšit.

Bylo těžké najít k Hastrmanovi lokace?

Dalo to hodně práce, ale bavilo nás to. V hledání reálů moc nevěřím lokačním firmám.

Architekt Petr Pištěk při jedné obhlídce zastavil auto a řekl lokačnímu, že by se chtěl podívat do mlýna, kolem kterého jsme právě jeli. To je ten, ve kterém pak bydlel náš hastrman.

Tipy na krásný strom pro pohanské rituály jsme měli od Bedřicha Ludvíka, který o nejkrásnějších stromech točil televizní seriál. Nakonec když už jsme nevěděli kudy kam, jsem jim řekl, že hezký strom je u nás na louce u Libáně. A ten se pak ukázal být tím pravým. 

Vy sám jste se z Prahy před lety odstěhoval. Přitahuje vás na venkově příroda, nebo lidi? Jak se podle vás česká vesnice proměnila?

Na venkově v přírodě je úžasný klid a hodina tam trvá šedesát minut. Dělá nás to se psem a manželkou šťastnými.

Česká vesnice se od roku 1989 proměnila zásadně. Zmizela infrastruktura. Neexistuje veřejná doprava, služby, vypínají nám neustále proud, kvůli plynu nám rozkopali celou vesnici, aby ho zavedli do vesnice vedlejší, když u nás se jim to prý nevyplatí. Hodně lidí se odstěhovalo do Prahy, kde dělají Pražáky.

Kameramanem Hastrmana je Diviš Marek. Jaký jste chtěli divákům nabídnout pohled na krajinu, která hraje ve filmu velkou roli? A čeho jste chtěli docílit pomocí dronů?

Drony jsou myslím už dost nadužívány a brzo začnou nudit. Když ale chcete ukázat nádhernou českou krajinu, jsou v rozumné míře nezbytné. S Divišem jsme dělali většinu mých filmů. V Hastrmanovi dokázal vyvolat emoce bez kýčů.

Ve filmu jste po výtvarné stránce dbali i na kostýmy. Jedna věc byla vystihnout vesnici 30. let 19. století, ale kostýmní výtvarnice Eva Kotková si vyhrála i s kostýmy pro samotného hastrmana, koneckonců spisovatel Miloš Urban si s nimi pohrává v samotném románu. Jak těžké a dobrodružné bylo „obléknout“ filmové postavy tohoto filmu?

U kostýmů se Evě Kotkové podařilo, že hercům věříte, že v nich žijí. Nevypadá to zkrátka, jako když si pražské herečky hrají na vesničany.

Jak velký význam přikládáte práci střihače? Co bylo hlavním úkolem střihače tohoto filmu? Proč jste si nakonec vybral Honzu Daňhela?

Honzu Daňhela jsem oslovil, protože se mi strašně líbil jeho expertní posudek na můj předchozí film Všechno bude fajn. Jako u většiny spolupracovníků dám hlavně na osobnost.

Pro Ondřeje Havelku je Hastrman debutem. Pracujete s debutanty rád? V čem jste si byli s režisérem Havelkou navzájem oporou?

S debutanty jsem spolupracoval drtivou většinu filmů. Ondřej je ale celkem výjimka. Bavili jsme se o hraném filmu od roku 1994, jenže pořád neměl čas. Společně jsme se podíleli na nějakých klipech. On toho natočil docela dost, ale spíš dokumenty. Hodně režíroval v divadlech. Jedním z mých největších filmových zážitků vůbec, je jeden obraz z jeho dokumentu o Magdaleně Kožené.

Oporou? Docela mě překvapil jednou v noci v dešti, když se všechno hroutilo, nic se nedařilo, libáňským hasičům došla voda, neměli nástavce na hydrant, všichni propadali hysterii, ale Ondřej neztratil glanc. To jsem v životě neviděl.      

Nemalou roli hraje v Hastrmanovi hudba. Jak jste k ní přistoupili? Kdo je autorem filmové hudby a jak jste našli ostatní písně a jejich interprety?

Autorem hudby je Petr Wajsar, sympatický chlapík, kterého jsme se dost natrápili. S hudbou jsem spokojen. Simona Zmrzlá zpívá skvěle a zpěv mimo obraz je Jirky Vyorálka, který byl také v angažmá v Huse na provázku. Mnohem milejší jsou mi zpívající herci, u kterých mám pocit, že vědí, co zpívají. 

Mimochodem, co na film říká autor románové předlohy Miloš Urban?

Předpokládám, že předlohou pro hlavní postavu si byl částečně sám. Proto mě těší, že se mu film líbí.

Co jako producent od tohoto filmu očekáváte? Čím by mohl českou kinematografii obohatit? Co vám v českých kinech chybí?

Jsem atypický producent, který točí jen jednou za čas. Dávám si pozor, aby to byl film, který chci sám vidět. Myslím, že na tomhle filmu je vidět, že je vtipný a o něco jde.

U české kinematografie se mi zdá, že problém je spíš v tom, co nevzniká. Čekal bych větší svobodu tvůrcům.   

Konec filmu Hastrman uzavírá epilog. Jak velký má význam? Pokud by se nad ním chtěl divák zamyslet, jak k němu nejlépe přistoupit?

V tom filmu se děje hodně dramatického. Samotný konec je spíš o tom, jestli jsou hrdinové a diváci filmu spokojeni s tím, jak a v čem žijí. Ale to dojde asi až doma.