Simona Zmrzlá o Katynce

Katynka ví, co chce, a také si za tím jde.

Jak jste se připravovala na roli nespoutané rychtářovy dcery Katynky?

Už nějaký čas před natáčením jsem si přečetla román Miloše Urbana. Hodně mě zaujala jeho první část, která je výrazná svým specifickým jazykem a jejíž fikční svět je hodně „živoucí“. S Karlem Dobrým jsme se znali pouze z castingu, neznala jsem ani Ondřeje Havelku. Před natáčením jsme se tak my tři sešli ještě několikrát, s Karlem jsme zkoušeli repliky a zvykali si na sebe. Nakonec jsme si na sebe myslím docela zvykli a našli i nějaký společný specifický humor. A ten společný smysl pro humor, to se týká vůbec celého natáčení. Například Honza Kolařík, můj kolega z Provázku, David Novotný, Jiří Maryško, Dan Ditrich a spousta lidí ze štábu, ti všichni si rádi dělali srandu jak ze sebe, tak z ostatních. A to mě na lidech baví. Paradoxně jsme se hodně nasmáli i u scény s kohoutem, která je jednou z těch dramatičtějších.

Scéna, kdy Katynka zabije kohouta jako oběť, aby skončilo období sucha? Zemřel ten kohout doopravdy?

Toho kohouta jsem ve skutečnosti nezabila. Měla bych strach, zvíře bych asi schopná zabít nebyla. Katynka z toho ale strach neměla, pravděpodobně to dělávala každou neděli. Dnes nám to už přijde morbidní, ale tehdy to bylo normální. Při natáčení samozřejmě žádný kohout nezemřel, ale tu scénu jsme museli točit kvůli vtipům mezi Davidem Novotným a Honzou Kolaříkem několikrát. Honza v té scéně přispěchá jako farář, který se staví proti pohanským rituálům. A snaží se ten rituál zastavit.

A zabila byste toho kohouta, kdyby to bylo přání režiséra?

Myslím, že bych toho nebyla schopna. A i kdybych se náhodou vyhecovala, pravděpodobně bych se neuměla trefit do „správného“ místa, takže by se mi to možná vůbec nepodařilo. Já jsem nikdy nebydlela na vesnici, takže ani nemám takové ty zážitky z dětství, že bych se dívala na babičku, jak stahuje králíka, natož abych ho přitom stahování držela.

Film zvláště skrze vaši postavu Katynky vtahuje diváka do světa mystiky a právě nejrůznějších pohanských rituálů. Jak se vám v tomto světě líbilo?

Pohanské rituály neuznávám. Jsem věřící. Ale už když jsem četla knihu, přitahovalo mě to velké Katynčino spojení s přírodou. Fungovalo tak nějak automaticky a přirozeně. To se mi líbilo a snažila jsem se, aby to působilo věrohodně i na plátně. Většina těch rituálů s přírodou souvisí. Aby zapršelo nebo aby byla dobrá úroda. A v tom jsou si právě blízcí s hastrmanem. Že mají rádi život, přírodu, která má svůj koloběh, oni si jí váží, až ji zbožňují. Pro Katynku je tohle obzvlášť důležité. Kontrast křesťanských a pohanských rituálů je pro mě v Hastrmanovi zajímavým tématem. Katynčin vztah k přírodě bych přirovnala ke křesťanské víře: tak jako věřící „promlouvá“ s Bohem, Katynka „promlouvá“ s přírodou.

Byla vám ještě v něčem role Katynky blízká?

Katynka je nespoutaná a nezávislá, dnes by se dalo říct, že je na svou dobu emancipovaná. To je na této hrdince zajímavé a mně rozhodně blízké. V té knižní předloze se jasně říká, že se do toho 19. století nehodila, že pro ni by bylo spíše to jednadvacáté. Z dnešního pohledu je to úplně normální dívka, která ví, jaká má práva, že jsou stejná jako mužova. Katynka ví, co chce, a také si za tím jde.

Katynka je ve filmu milována několika muži včetně hastrmana. Jaký typ mužů Katynku přitahuje?

Katynka je „objektem“ zájmu mnoha mužů ve vesnici a myslím, že je to právě tou její nespoutaností. A vzdělanější lidi, jakým je například místní učitel, přitahuje i svou inteligencí. Po hastrmanovi jí je asi nejblíže farář, intelektuálně si mají co říct.

A čím Katynku fascinuje hastrman?

Katynku na hastrmanovi fascinuje všechno dohromady. Právě to, že je takový zvířecký, že je zcestovalý a sečtělý a také že je šlechtic. Myslím si, že na začátku se o něj zajímá hlavně proto, že se jeho prostřednictvím dozvídá nové věci a mohla by se s ním dostat i do jiného prostředí. Postupně se do něj zamiluje. A právě proto, že je mnoha muži obdivována a milována, nechápe baronovu odtažitost a tím víc ji to láká. Když si Katynka není hastrmanovou láskou jista, logicky na to možná reaguje až nenávistně.

Jakou roli podle vás hrála v životě lidí v 19. století láska a jakou úlohu plní v současnosti, jsou tu nějaké zásadní rozdíly? Řekla bych, že v 19. století láska moc velkou roli nehrála. Byly běžné sňatky z rozumu, aby se spojily grunty, majetky. A to je přesně to, co Katynka nechtěla, aby jí tatínek ukázal: „Tady tohohle si vezmeš a hotovo.“ Možná proto je z té vesnické chasy nejstarší a stále není vdaná. Dnes se snad alespoň v naší kultuře sňatky z rozumu nedělají. Věřím, že láska je dnes daleko důležitější.

A co je pro vás vedle lásky ještě velkým tématem Hastrmana?

Já tam vnímám právě ten vesnický život versus život šlechty. Ten ohromný rozdíl. A to je zaobaleno do příběhu lásky, která je ve filmu nejvýraznějším tématem. Jako další téma vidím přírodu. Ty rybníky, které pro hastrmana znamenají vše, a veškerá příroda, která je potom daleko později hodně zdevastovaná. Tím hastrman samozřejmě trpí. A zároveň ve filmu vnímám to mystické téma, o kterém už jsme mluvili.

Katynka je taková femme fatale, nezřídka jste do takových rolí obsazována i na divadle. Kde pro takové role berete inspiraci?

Ano, v divadle hraju role femme fatale často. Nevím přesně, zda lze mluvit o inspiraci, ale v souvislosti s Katynkou mě zaujala například role čarodějky ve filmu Antikrist. Hrála ji skvěle Charlotte Gainsbourgová. Má v sobě něco sugestivně výjimečného, magického a mystického.

A k těm femme fatale… Muži mě do takových rolí obsazují nezřídka, ale například ve Vitce, hře spisovatelky Kateřiny Tučkové, hraju zpěvačku Jarmilu Vavrdovou, kamarádku té skutečné femme fatale. Tou je postava brněnské skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. A to není poprvé, kdy mě režisérka Anna Petrželková obsadila do role obyčejné holky, spíše naivní… I to mě baví, dělat si ze sebe srandu.

Která divadelní postava, jež jste hrála, vám byla nejbližší? A můžete hrát role, s nimiž se neztotožňujete?

Každá role, kterou zkouším, je mi nakonec blízká, protože vždy čerpám hlavně ze sebe, ze svých zkušeností a emocionálních zážitků. Pak už záleží na tom, jak se dostanu do režisérovy hlavy, v níž je představa o stylu hraní, kterou se snažím naplnit. A pak je nutné myslet na to, jaká ta postava je, o co jí jde a jaký je její cíl. Například v inscenaci Amadeus v Divadle Husa na provázku hraju roli Konstance, Mozartovy manželky. Byl mi tu dán velký prostor, takže jsem se mohla hodně realizovat, tím pádem jsem si roli vytvořila dost „na tělo“, a je mi tak i hodně blízká.

Jak srovnat hraní na divadle s natáčením filmu? A co vás přitahuje do budoucna?

Jsou to dvě úplně rozdílné věci. Baví mě obojí. Kdybych dělala jenom film, tak by mi divadlo chybělo. A ráda občas něco točím. Jako herečka mám ráda výzvy, mám ráda i velké role – na jevišti i ve filmu. Ale samozřejmě mám ráda i malé role, vždyť přece „není malých rolí“, což platí o to víc u nás v divadle, tam je zkoušení inscenace většinou kolektivní dílo. Husa na provázku je moje kolébka.

A do jakého divadla chodíte nejraději jako divák?

Kromě svého domácího Divadla Husa na provázku chodím do dalšího brněnského – do HaDivadla. A v oblibě mám malé experimentální scény, kterých je více v Praze než v Brně. Často si vezmou na paškál nějaké kontroverzní politické nebo sociální téma. Např. divadelní skupina Lachende Bestien, Strašnické divadlo X10, NOD, Studio Hrdinů. A pak mám také ráda Divadlo Na zábradlí.

Kromě hraní zpíváte v kapele Meteor z Prahy. Jakou roli hraje ve vašem životě vedle herectví zpěv?

Kromě Meteoru z Prahy zpívám i v kapele Golden Delicious. Obě jsou to big beatové kapely se skvělými muzikanty. Pro mě jsou zpěv a koncerty terapií. Je to zábava a ještě k tomu práce, stejně jako herectví. Co víc si přát…?

Jak vznikl název zdánlivě pražské kapely Meteor z Prahy, ve které jsou všichni z Brna?

Název vznikl v Divadle Husa na provázku v představení Lásky jedné plavovlásky, které mělo premiéru v listopadu 2007. Byla to kapela, která přijela zahrát na vesnickou zábavu. Název vymyslel režisér představení Vladimír Morávek, který mě tehdy jako osmnáctiletou obsadil do malé roličky. A tam začal můj vztah s Divadlem Husa na provázku, který trvá dodnes.