Jiří Lábus o natáčení filmu Hastrman

Co přesvědčilo herce vašeho renomé, aby přijal roli sluhy? Scénář, který se mi líbil. Takový žánr tu léta ve filmu nebyl, vlastně tedy mezižánr.

Ten příběh mě zaujal sám o sobě. Příjemně mě také překvapilo, jak skvěle byl režisér Ondřej Havelka na natáčení připravený. Zřejmě tím, že je sám herec, vnímal to natáčení také přes herce. A mě ta práce filigránská s ním moc bavila a měl jsem pocit, že to není režisér, který natáčí velký film poprvé, ale třeba popatnácté.

Je tedy Ondřej Havelka perfekcionista?

Je. To je známé i z jeho muziky. Vše je v jeho podání dotaženo k absolutní dokonalosti. Tu swingovou éru má prozkoumanou a máte u něj pocit až nějaké autenticity. Samozřejmě má skvělý hudební sluch, je ohromně múzický. Jeho tatínek byl ostatně slavný hudební skladatel Svatopluk Havelka.

Ze všech herců na place Hastrmana jste byl vy ten nejzkušenější. Můžete srovnat, jak se za dobu vaší herecké kariéry natáčení změnilo?

Tak můj první film byl černobílý. To je zásadní rozdíl. Úžasně se změnila technika, snímání obrazu i zvuku nabralo obrovský skok.

Jinak nevím, čím to je, ale když se dívám na starý český film, obdivuju, jak byli herci jedineční, každý herec byl jiný, byly to osobnosti. Když si vezmete např. první republiku a Sašu Rašilova staršího, Vlastu Buriana, Oldřicha Nového nebo Huga Haase… A to mluvím jen o mužském pokolení. Dnes se mi zdá, že herectví je u všech podobné a herci víc stejní. Samozřejmě ne všichni. Ale obecně když jeden nemůže, tak to hraje jinej a vlastně se nic moc nestane… Jestli ten bolševik nás tak srovnal do jedné lajny nebo jestli za té první republiky lidi žili každý svým stylem, nevím. Prostě herecká individualita jako by se ztrácela.

Ve vztahu k tomuto filmu si ale neumíte představit, že by roli Hastrmana hrál někdo jiný?

Tady určitě ne. To je pro Karla snad skoro životní role. Já jsem moc rád, že jsem s ním mohl hrát. Je opravdu skvělý herec a mám ho rád.

A v samotné režii se něco za vaši kariéru změnilo?

První film jsem točil s Antonínem Mášou. Je to už strašně dávno – rok 1972. Už z té minulé otázky vyplývá, že natáčení bylo mnohem pomalejší, ten čas nebyl tolik nadupaný. A i ta technika tomu odpovídala. Všechno bylo složitější. Třeba jsme čekali na mrak. Dnes se to vždycky nějak udělá. Já si ale myslím, že režiséři byli vždycky dobří, stejně jako herci. To se s dobou asi nemění, vždy záleží na osobnostech.

Vy chodíte rád do kina, je Hastrman film, který je pro velké plátno stvořený?

Myslím, že určitě. Ten film má výtvarnost, je tam řada exteriérových scén a myslím, že kamera Diviše Marka je nádherná. Na rozdíl od většiny filmů, u kterých je jedno, jestli jdou do televize, nebo do kina. Naopak se bojím, že až půjde film na ty malé televizní obrazovky, nebude ten vjem tak silný jako na plátně a ještě s Dolby Digital.

Máte nějaký velký filmový, nebo rovnou herecký vzor?

No tak já mám řadu herců v naší i světové kinematografii. Mám rád americkou školu, která vychází ze Stanislavského, to jsou lidé, co prošli Actors Studiem, je to škola osobního prožitku. I když to musí mít své meze. Proto mám rád Nicholsonovo herectví a Dustina Hoffmanna. Zajímavý je pro mě také Daniel Day-Lewis, sice točí málo, ale když udělá film, je to pro mě famózní zážitek.

Hledal jste někde inspiraci pro roli sluhy Francla?

Já to mám tak, že záleží na prvním vjemu ze čtení. Když mě to zaujme, už vidím, jak postava mluví i jak vypadá. Ten první dojem je pro mě zásadní. Samozřejmě vše konzultuju s režisérem, ale obecně dám na první přečtení, na první dojem z postavy. S Ondřejem Havelkou jsme se přesně domluvili, jaký by měl Francl být. Bylo dobré, že jsme si scény zkoušeli předem. To už se u filmu vůbec nedělá. S Ondřejem jsme se takhle před natáčením scházeli třeba na Barrandově v nějaké kanceláři, prošli si texty, Ondřej přesně popsal, jak to prostředí bude vypadat nebo jak se budeme pohybovat.

Ve filmu jste hrál i s mladou herečkou Simonou Zmrzlou, jaký je ona typ herečky?

Ona má úžasný zjev a úžasné kouzlo na kameru. Myslím, že je nesmírně fotogenická a půvabná. Měla okouzlit vodníka, ale okouzlila i mě. Ale stal se mi s ní hrozný trapas. Měsíc po natáčení jsem byl na svatbě, kamarád ženil syna. Na plovárně. Přišel jsem až večer a nějaká slečna mi říká: „Dobrý večer“ a já na to: „Dobrý večer” a ona nesměle, že se známe: „My jsme spolu před měsícem točili. Já jsem Zmrzlá.“ A já: “No jo, ono je chladno… Ježiš, no jó!“  K tomu hraní ještě Zmrzlá krásně zpívá, i v našem filmu.

Jak rozumíte vztahu mezi hastrmanem a Katynkou?

Já si myslím, že je to láska. Velká láska až za vodu. Tomu filmu bych přál, aby si našel hodně diváků. Ty, pro které půjde o horor, další, pro které to bude romantika, a další, co film budou vnímat jako kritiku světa a lidské bezohlednosti. Myslím, že lidi se nemění, a tak je Hastrman aktuální i v současnosti. Přeju mu, aby diváci chvíli zapomněli, že jsou v kině, a užili si to, co v sobě Hastrman určitě má, totiž pořádný kus života.

A roli v Hastrmanovi jste získal jak?

No tak, že mi Havelka volal, jestli budu mít za rok na jaře čas. Já řekl, že pokud neumřu, tak snad jo. A on že pro mě má scénář, když se mi bude líbit, ať zavolám. Mně se líbil moc, tak jsem mu zavolal. A bylo to.