Miloš Urban

Narodil se na západě Čech, ve městě uprostřed Sokolovské pánve.
Spisuje, překládá, rediguje.
Přečtěte si rozhovor s Milošem Urbanem >

Kniha Hastrman

“Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací.”

Anotace: 

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. (MU)

Obsah knihy

Motto knihy: “Neexistuje větší štěstí než se obětovat.” (F. M. Dostojevskij)
Děj románu Hastrman (2001) je rozdělen do dvou časových pásem – do období 19. století a do současnosti. Obojí spojuje hlavní postava hastrmana, který si vytyčil za úkol vyčistit vody na svém panství od nánosu bahna..

Vypravěčem je samotný hastrman, který čtenáři děj vypráví nezaujatým tónem. V hastrmanovi se ve skutečnosti skrývají dvě osobnosti: hastrman a hastrman toužící stát se člověkem. Tyto osobnosti se v něm neustále potýkají. Je to bytost bez duše a přestavuje přírodní živel, který vždy činí to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů a ani nemá radost z toho, co provádí. (vaseliteratura)
“Protože tak to musí být.
Do kraje pod horou jsem přišel dvakrát. Poprvé jako ten, jímž jsem se narodil, podruhé jako ten, kým jsem se stavěl být na tomto světě – a kým jsem se, na samém odchodu z něho, opravdu stal.
Neříkám bohužel a už vůbec ne bohudík. Nepřísluší mi mluvit o bozích.
Chci říct jen to, že jsem neměl volbu. Nikdo ji nemá.” (Hastrman)