Miloš Urban

Narodil se na západě Čech, ve městě uprostřed Sokolovské pánve.
Spisuje, překládá, rediguje.

Kniha Hastrman

“Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací.”

Anotace: 

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. (MU)

Obsah knihy

Motto knihy: “Neexistuje větší štěstí než se obětovat.” (F. M. Dostojevskij)
Děj románu Hastrman (2001) je rozdělen do dvou časových pásem – do období 19. století a do současnosti. Obojí spojuje hlavní postava hastrmana, který si vytyčil za úkol vyčistit vody na svém panství od nánosu bahna..

Vypravěčem je samotný hastrman, který čtenáři děj vypráví nezaujatým tónem. V hastrmanovi se ve skutečnosti skrývají dvě osobnosti: hastrman a hastrman toužící stát se člověkem. Tyto osobnosti se v něm neustále potýkají. Je to bytost bez duše a přestavuje přírodní živel, který vždy činí to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů a ani nemá radost z toho, co provádí. (vaseliteratura)
“Protože tak to musí být.
Do kraje pod horou jsem přišel dvakrát. Poprvé jako ten, jímž jsem se narodil, podruhé jako ten, kým jsem se stavěl být na tomto světě – a kým jsem se, na samém odchodu z něho, opravdu stal.
Neříkám bohužel a už vůbec ne bohudík. Nepřísluší mi mluvit o bozích.
Chci říct jen to, že jsem neměl volbu. Nikdo ji nemá.” (Hastrman)

Romány: